Leden 2013

O tom, jak jsem zapínala fax

27. ledna 2013 v 19:41 | T.
Krásný večer :-)
Vím, že jsem se už strašně dlouho neozvala, ale nestíhám. Absolutně nic. Ale rozepisovat se o tom teď nebudu, protože bych se u toho zase zasekla a bylo by to blbý ;) Učení má prostě teď přednost ;))
Víceméně jsem se jenom chtěla podělit o takový trochu deníček z hor, kde jsem byla teď o víkendu s tátou a známíma. Bylo to strašně fajn :)
Mimochodem, pokud to nějaká dobrá duše pozná, je to, co bude dole, dialog nebo ne ? :D

Jsem nespolehlivá, netechnická, nešikovná.. A také zapomnětlivá. Hodně zapomnětlivá. Zkrátka mám samé takovéhle "lepší" vlastnosti.
Když mi táta před nějakou dobou oznámil, že by potřeboval někoho, kdo by mu občas, v nepřítomnosti jeho sekretářky, což je taky pěkná čarodějnice, pomohl v kanceláři, skočila jsem mu kolem krku. Obrazně řečeno.
Nutno podotknout, že od té práce jsem čekala něco..trochu jiného. Jak už jsem říkala, jsem až extrémně netechnický typ a ví to o mně naprostá většina lidí, tudíž by mě ani ve snu nenapadlo, že můj vlastní otec mi dá práci, při které budu muset pracovat s jakousi potvorou na přípravu tabulek (Ne, nebyl to takový ten, v mezích možností, normální tabulkový editor. Tohle bylo a je čiré zlo!). A aby toho na mě náhodou nebylo málo, při práci musím sčítat, odčítat, dělit, atd. atd. No a víte, jak na to jsem s matematikou. V případě že nevíte, ráda vám to řeknu - Blbě. Hodně blbě.
Práce je samozřejmě hodně, takže jsem zavalená (bohužel nehotovými) nabídkami a za těch pár dní jsem si vypěstovala už docela slušnou averzi vůči tabulkám, oknům a číslům obecně. I když averzi vůči číslům mám odjakživa, takže to vlastně není nic nového.

Když můj drahý rodič vymyslel, že bychom mohli jet na víkend na hory, nebyla jsem z toho sice moc nadšená, ale co bych pro něj neudělala, že. Tak jsme tedy v pátek večer odjeli na hory..

Teď se vžijte do situace (Bude to těžké, vím, ale zkuste to.. )
Je sobota, asi půl sedmé večer a vy se dozvíte, že nějaká "dobrá duše" zapomněla, že na zítra nutně potřebuje nabídku, kterou s sebou sice máte, ale ve vašem okolí je jen jedna možnost, jak nabídku dostat k příjemci - odfaxovat mu ji.
Průšvih nastává ve chvíli, kdy zjistíte, že fax vlastně vidíte asi podruhé v životě a že vlastně nemáte ani to nejmenší tušení, jak se ta věc ovládá.
Ptáte se tedy svého drahého rodiče a doufáte, že skutečně ví a umí všechno tak, jak se tváří:
"Tatí? Můžu se tě na něco zeptat?"
"No? Co jsi zase udělala? Zase jste s někým zapnuli hasící přístroj a teď nás chtějí vyhodit z chaty?"
"Ježíš ty jseš zase dneska vtipnej..!"
"No tak promiň, ale divíš se mi, po minulym roce?! Ale cos to chtěla?"
"No, víš, jak ti volal ten blbec, že nutně potřebuje tu nabídku a že to strašně spěchá?"
"Jo, vim. V čem je problém? Vždyť nabídky už umíš.."
"Tak jako já mám tu nabídku už hotovou, ale tak nějak mu jí nemám jak poslat.."
"Tak ale.."
".. Neskákej mi do řeči zas.. Jsem jenom chtěla, jestli náhodou neumíš zapnout fax a vlastně jestli tu potvoru tak jako celkově umíš používat.. Protože já to teda neumim.."
"Terezko.. Na tom přece není nic těžkýho. Zmáčkneš na tom takový velký zelený tlačítko a ono se to zapne. Pak si už určitě poradíš.."
"Tatínku.. Ty přece víš, že skoro cokoliv, na co sáhnu, téměř okamžitě přestává fungovat.. Mohl bys prosím teď jít se mnou a zkusit tu věc nějak zapnout nebo prostě něco?!"
"Když to musí bejt.."
"No, to musí."

Když jsme se z chatové jídelny a zároveň vlastně takové společenské místnosti dostali k faxu, oba jsme s tátou zkoušeli možné i nemožné. Prostě nefungoval. Po chvíli se na nás přišel podívat i majitel chaty, kterého jsem už předtím informovala o tom, že jeho fax je tvrdohlavá potvora, která mě nemá ráda.
"Tak co, Terez, už Ti to funguje?"
"Petře.. Vidíš snad, že by to fungovalo?"
"To sice ne, ale zato vidím, jak Ti jde pára z uší.."
"Ještě ty se snaž bejt vtipnej.. Fakt byste se mohli chytnout za ruce a jít se spolu projít.. Jenom si ze mě pořád děláte srandu, ale že byste tu mrchu aspoň zapnuli, to né.."
"Já se nesnažim bejt vtipnej. Já jsem vtipnej. A Terez, uhni kousek.. Takhle k tý mrše, jaks to docela trefně pojmenovala, nemůžu.."
Chvilku se tváří, že tomu strašně rozumí a mačká různá tlačítka. Fax ani neblikne, samozřejmě.
Po chvíli kolem prochází jeden z dočasných obyvatel chaty:
"Co tady děkáte?"
"Zapínáme fax, jak vidíte.."
"A to na to musíte být tři?!"
"Asi vidíte, že ho zapínají jenom dva, ne? Já tady stojím a.. Prostě jenom stojím.."
"A nechcete, slečno, s tím stáním pomoc?"
"Možná Vás to překvapí, ale ani nechci. Jestli nám chcete nějak pomoc, můžete to zkusit zapnout. To bych Vám vážně byla vděčná."
"A když to zapnu, co za to?"
"Hmm.. Co třeba dobrej pocit? Znáte?"
"A co třeba kafe?"
"Ehm.. Proč ne?"
"Kdy? Kde? A v kolik?"
"Tak já nevim.. To zase tak moc nezáleží na mně.."
"Jaktože ne?"
"No prostě tak.. To se musíte zeptat táty, kdy by se mu to hodilo.."
"Co prosím?! Promiňte, slečno, ale.. Ale já jsem se ptal na to kafe.."
"Vždyť kafe Vám taky nikdo nebere.. Neřekl jste, s kým na to Vaše kafe chcete jít. A vzhledem k tomu, že já s Vámi na žádný kafe nepůjdu, logicky tady zbývají už jenom dva lidi a..."
Nenechal mě ani dokončit myšlenku, jen na mě houkl, že u mě by ho nepřekvapilo, kdybych ten slavný fax neměla v zásuvce a odešel.
A světe div se : Když jsme se pracně dostali k konci kabelu, opravdu jsme zjistili, že nebyl v zásuvce..

19.1.2012 | :D

19. ledna 2013 v 20:30 | T.
Dobře.. Tak jsem si zase vyzkoušela blogspot. Připadala jsem si tam jako Alenka v říši divů, všehcno fungovalo, paráda, ale prostě mám k blogu citovej vztah :)) :D
.. Ale strašně mě štve, kolik o tomhle blogu ví lidí :D To si pak už vůbec nemůžete psát to, co chcete.. :D

Zkrátka jsem se na blogspot zase vykašlala a zase jsem se nacpala zpátky sem :D Jo, jsem strašná.. ;)

O tom, jak jsem koukala na sobí zadky..

7. ledna 2013 v 7:00 | T.
.. aneb Vorga.
Na nějaký představování se kašlu. Sice to všichni píšou, ale že by to někdo četl se říct nedá.. Navíc stejně nikdy nevím, co o sobě napsat a to, jak jsem strašně hezká, nebo taky to, že vypadám jako malá štětka si o sobě můžu přečíst na facebooku nebo vlastně úplně stačí, když vyjdu ven z domu.. Jo, jsem strašně "oblíbená" ;D
Ale dost keců o mně.. Svému matikáři (a zároveň taky profesorovi na občanku :D) jsem slíbila (a taky jsem tím tak trochu vyhrožovala..), že jestli budeme zase muset psát svůj názor na film, budu upřímná a nebudu psát to, co se ode mě čeká, že napíšu (nenapíšu! :)) a to, co by si on přál abych napsala (To jsem psala.. Tak trochu.. )
Ze všeho nejdřív bych asi měla říct, že Vorga je určitě strašně kvalitní, poučný a dobře zpracovaný dokument, ale bohužel strašně nudný..
Když jsem o tom filmu přemýšlela, přišla jsem na to, že film má takové 4 části, jestli to tak můžu říct.
  1. Strašně dlouhý úvod.. Film začal, koukala jsem na něj ani ne pět minut a začaly se mi zavírat oči. Těžko říct, zda to bylo kvůli teplu, které ve třídě bylo, kvůli tomu, jak jsem byla unavená, nebo kvůli tomu, že ten úvod byl vážně extrémně uspávající..
  2. Šíleně dlouhá cesta do tundry.. Jo, já vím, že to je daleko, ale koukat půl hodiny na cestu letadlem, autem a já nevím čím ještě, to je vážně strašně dlouhý..
    Když o tom tak přemýšlím, působilo to trochu, jako když se autoři dokumentu chlubí tím, jak jsou strašně šikovní, že se jim do té tundry vůbec podařilo dojet. Nic moc.
  3. Pojídání syrového masa. To bylo pro mě zároveň taky takové největší mínus celého filmu. Je to sice pochopitelné, zkrátka to k životu kočovníků patří, já to beru. Proč ale v takvém množství a takové podobě? Vážně nevím, co mi má dát pět minut monotónně se opakující činnosti nějakého pastevce, který se téměř válí v sobí krvi a z úst mu padají kusy syrového masa..? (Jo, o tom, že by se mělo jíst se zavřenými ústy asi v životě neslyšel..) A navíc si na konci spokojeně pomlaskával! Jako pardon, ale vždyť to celé chvílemi připomínalo manuál práce pro řezníka!
    A konečně za 4.: Sobí zadky. No rozumíte tomu? Máte několik, asi 5 minutových, záběrů a celé to jsou záběry na soby. Jestli můžu být konkrétní, tak na jejich zadky.
    Pochopila bych, kdyby je kameraman točil ze shora, zepředu nebo ze strany.. Takhleto teda vážně nechápu.. :-)

    Případné čtenáře článku bych chtěla upozornit, že dokument je vážně EXTRÉMNĚ NUDNÝ a že bez toho, abych do sebe v průběhu jeho sledování nalila skoro litr a půl kafe bych ho nedokoukala.. A já toho vydržím docela hodně ;))

5.1.2013 | Je toho na mě moc!

6. ledna 2013 v 10:00 | T.
Krásný odpoledne :))
Když jsem ráno vstala (No ráno.. Ono bylo skoro půl 11. Ale to je detail ;)), poprvé tenhle týden jsem si ráno stihla udělat kafe, takže jsem byla nadšená a i s kafem jsem asi hodinu seděla naproti proskleným dveřím na terasu, koukala, jak venku prší a začala jsem se stráášně těšit na léto, až zase budu moc s dekou (a kafem, samozřejmě:)) vyjít rána na terasu, v pyžamu (resp. tátově velkym tričku :D) tam sedět a potom poslouchat kecy svých "strašně milých" sousedek o tom, jak se chovám jako malá štětka a že mi ještě nebylo ani 15 (Teď už vlastně bylo.. ) a už jsem spala minimálně s polovinou mužské populace.. :D
Na takovýhle lidi pak už nemůžete být ani naštvaní, ale musíte se jim prostě smát. Ne jim, ale tomu jejich neuvěřitelně přízemnímu způsobu přemýšlení, potřebě se někomu pořád (s odpuštěním) srát do života a veřejně probírat jeho soukromí..
Jak tak teď o tom přemýšlím, já tady vlastně jsem něco jako celebrita :D Jen s tím rozdílem, že mě sice všichni znají, ale nikdo mě tady nemá rád.. To je fakt super pocit ;))

No, když jsem teda někdy kolem poledne dopřemýšlela, začala jsem se učit..
/ weheartit.com /
... V pokoji mi podél zdi vyrostlo něco hodně podobnýho. Jen s tím rozdílem, že ta hromada věcí "to do" je mnohem mnohem větší a hromádka hotových věcí mnohem mnohem menší.
Je to smutný...
Vlastně jediný, co jsem od rána tak nějak udělala jsou poznámky na zemák, což jsou asi 3 A4, který se do pondělí musím perfektně naučit..
A taky jsem si začala přepisovat poznámky z bižule, který mám napsaný strašně zvláštním stylem (Jako že po sobě skoro nic nepřečtu a píšu to tak heslovitě, že vážně nevím, co jsme probírali ;))
(Jo, vážně bych mohla začít používat foťák.. :D )

(.. A taky bych si mohla nalakovat ty oloupaný nehty.. Já vím.. ;)) )

(Tady se mi zrovna povedla fotka jenom s učebnicema jazyků a těma poznámkama na zemák.. Učebnice a sešity na předměty typu fyzika, matika, bižule jsou někde vespod.. :D => Protože jsou ošklivý, rozpadlý a nebarevný ;D )

(Přednastavený ze soboty ze 17:10 odpoledne ;))

4.1.2013 | Erekce ejakulace exhibice a další příběhy obyčejného šílenství

5. ledna 2013 v 15:31 | T.
Krásný večer :))))
Přišla jsem na to, že v zimě se mi vstává mnohem hůř než v létě.. A ještě hůř se mi vstává, když si hned ráno uvědomim, co všechno mě ve škole čeká.. :D

Přestože jsem ráno vstávala už v půl 6., z domu jsme s tátou odcházeli až v 7.35 a vzhledem k tomu, že jako (skoro) jediná škola začínáme v 7.45 a jen o školy jedeme 15 minut, bylo to prostě blbý ;D

O francouzštině nám francouzštinář zase vyhrožoval obrovskou a těžkou pololetkou, kterou prej budeme spát buď ve středu nebo ve čtvrtek. Vzhledem k tomu, že jí nenapsal do třídnice (blbec!!), máme hlášené už další 4 pololetky... Super, fakt super!

O dějepisu jsem si četla Muže, který přežil Lidice a prý jsem "bojkotovala dějepisáři druhou světovou v Japonsku a nějaký film o Pearl Harboru".. Fakt mě to nebavilo.

O angličtině jsem skoro neotevřela pusu. Vlastně otevřela. Když jsem popisovala, co jsem chtěla k Vánocům, co z toho jsem dostala a co z toho jsem nedostala. Pak jsem rozhodila angličtinářku tím, když jsem prohlásila, že jsem chtěla knížku od Bukowskiho, ale nedostala jsem jí. (Tu jsem fakt chtěla. Konkrétně knížku

Erekce ejakulace exhibice a další příběhy obyčejného šílenství,

ale to jsem té angličtinářce vážně neměla v plánu říkat.. Už takhle říkala něco jako že to je strašně těžká četba, to je vulgární, atd. atd. :D )
O angličtině jsem mimo jiné přišla na to, že jsem doma nechala poznámkovej blok, kam si píšu úkoly, písemky, atd., takže jsem místo bločku musela použít ruku. Svojí, samozřejmě.
(Strašně blbá kvalita, pardon. Fotila jsem to mobilem a prostě to dopadlo tak, jak to dopadlo..)
O fyzice jsme psali.. Ani jsem se na to nepodívala. Překvapivě.. ;D Takže fyzikář (je debil..) byl dotčenej, že jsem si nenapsala ani zadání. Že prej tu 5 dostanu tak jako tak.. Jako bych si myslela, že když si neopíšu zadání, ale odevzdám mu prázdnej sešit, budu to mít neklasifikovaný.. ;))
Občas mě překvapuje styl jeho uvažování. Jestli to teda můžu nazvat uvažováním ;D

O suplované bižuli jsem pospávala na lavici, psala jsem si asi každé páté slovo z toho, co jsem si psát měla (fakt mi to k něčemu bude ;D).. A celou hodinu jsem proklínala maturity a školení, na kterém byla naše češtinářka, se kterou normálně máme češtinu..

Po škole jsem vyzvedla ze školy Lucinku, odvedla jsem jí její mamce a pokračovala jsem do knihovny. Mimochodem, celou cestu jsme šly takovou strašně divnou uličkou, kterou nemám ráda :D..
(To dítě je Lucka ;))
Než jsem došla do knihovny, musela jsem vyjít hafo schodů...
(.. Po schodoch, po schodoch.. :D
Vždycky když do té knihovny jdu, vzpomenu si na tuhle písničku :D )
Knížky.. Miluju knihovnu.. :)))
Jedna výhledová z okna knihovny.. :-))
Pak jsem se skočila přeobjednat na oční (jdu tam někdy 23.1... Nemůžu se dočkat ;D )
No a pak jsem jela neuvěřitelně nacpanym autobusem domů..
(Když jsem fotila tenhle, lidi z té 435 na mě mávali pěstmi!! :D ) => To přeháním, samozřejmě.. Ale divně na mě koukali.. :D
Doma jsem si udělala čaj a začala jsem se rozmrazovat.. :))
.. A zjistila jsem, že těch knížek mám doma víc, než jsem schopná přečíst..
(Blbej konec pololetí! :D )
(Focené webkou. O kvalitě fotky bych pomlčela.. :D Radši ;D )
Doma jsem (už relativně rozmrazená) zjistila, že učení se mě strááášně nebaví, takže se celý odpoledne neslo v duchu strašně "duchaplné" konverzace se sestřenkou.. :))
Dobrou :))

Mimochodem.. Založila jsem si další blog na blogspotu. Adresu zveřejním časem, zatím si tam připadám tak trochu jako Alenka v říši divů. (Myslím to v dobrém :))) Všechno tam funguje tak, jak má a tolik funkcí pohromadě, které fakt všechny fungují jsem tady už pěkně dlouho neviděla ;) Navíc mi je strašně sympatický, jak administrátoři blogspotu z nikoho nedělají takovou tu "elitu", nebo jsem to zatím ještě neobjevila.. :))))

(-> Článek jsem psala včera večer, je zkopírovaný z blogspotu, takže tak.. :)) )

Mérde! Rok v Paříži

2. ledna 2013 v 12:05 | T.

Autor: Stephen Clarke
Nakladatelství: Albatros
Žánr: humoristické romány

Víte, nad čím jsem přemýšlela během čtení téhle knížky? Nad tím, že autor si měl tu knížku vážně nechat jen pro své přátele nebo na podpal při nějakém tom grilování, jak se zmiňoval na jedné z prvních stránek..
Ale vážně - to je taková blbost, až je chvílemi vtipný. :D
Úžasně vtipné byly "šnečí orgie", při těch jsem se během (takových těch nezáživných) hodin ve škole smála nejen já, ale i moji okolo sedící spolužáci (Jediný, kdo se nikdy nesmál byl profesor, ale to je detail.. :-) ) a naprosto dokonalé byly popisy stávek. Těmi jsem během občanky dokázala odrovnat polovinu třídy a naštvat dotyčného profesora tak, že nám zavřel dveře.. :D
Ale mimo dalších vtipných pasáží je ta knížka vážně úplně blbá.. Někdy mi ten humor přišel takový strašně křečovitý a zkrátka znám i mnohem lepší knížky. Tohle je takové docela příjemné oddechové čtení, při kterém můžete úplně vypnout a prostě tak.. :-)
Mimochodem, další díly už vážně radši číst nebudu.. :-)