Květen 2013

Narodil se jako hlupák a velmi úspěšně rozvinul své vrozené schopnosti. (S. Butler)

25. května 2013 v 16:14 | Terezka
Favim.com-18093_large
No ahoj,
už několikrát jsem zase byla strašně přesvědčená, že někde najdu těch volných 10 minut a ozvu se - a ono nic..

V úterý jsem zase řešila nějakou tu brigádu na léto - léto se šíleně rychle blíží, mám odevzdané tisíce takových těch formulářů a dotazníků, ale jsem si 100% jistá, že to k ničemu není..
Ach jo.. Kdybych přemýšlela před tím, než něco plácnu, ještě pořád bych byla v tom květinářství. Sice s nesnesitelnými nadřízenými, ale... no co už.

Ve středu jsme psali srovnávačky.
Ve škole jsme měli být až na 8, samozřejmě jsem tam strašila už od půl 8 :D Seděla jsem na tobogánech s Matesem, Martinkou a Tomáškem a byla jsem vynervovaná, jako ještě nikdy.
Češtinu jsem napsala na 90%, angličtinu na 93% a matiku.. no.. na 52% :D
Jo, matematik ze mě zkrátka nikdy nebude. Ale s tím taky nic neudělám.
Skončili jsme už v půl 12, takže jsem se stavila u babči a domů jsem přijela ve dvě. Napustila jsem si vanu a kolem 9 jsem vytuhla před televizí.. :D

Ve čtvrtek jsme měli studijní volno, ale dobrovolníci (takže i já) vyklízeli školní půdu. :D
Do školy jsem přijela v 7.45 , skoro úplně nenamalovaná, v obrovskym školním tričku, ve kterém normálně spím, protože je TAK OBROVSKÝ, že v něm nic jinýho dělat nejde :D
Hned u vchodových dveří jsem potkala V. (ano, ano.. snad poprvé jsem se modlila, abych ho - a celkově nikoho jinýho nepotkala, protože jsem vážně vypadala děsivě :D ). Každopádně se na mě krásně usmál, otevřel mi dveře a.. Už jsem říkala, jak strašně krásnej má úsměv? :)
Před zamčenou půdou jsem potkala Matese a vážně jsem byla strašně ráda, že tam je :D Strašně nerada chodím někam první.. ;) :D
Čvrt hodiny jsme zkoumali, se kterým profesorem na té půdě vlastně máme být a mezitím dorazil i ten "zbytek", který prostě narozdíl od nás nechodí s půl hodinovým předstihem :D
Nakonec jsme zjsitili, že na nás už přes hodinu na půdě čeká zástupce ředitele, kterýho mám staršně ráda a který mi neřekne jinak než Terezko :D
Začali jsme nosit starý lavice, židle a dakší prastarý vybavení školy na zahradu, kde byl za chvíli neuvěřitelnej bordel :D
Hned první přestávku jsem se musela strašně smát, když jsem šla ze zahrady na půdu, byla jsem strašně špinavá, nenamalovaná, s culíkem na hlavě (normálně ho nenosím :D ).. Celá škola na mě (resp. na NÁS) celý den divně koukala, ale my jsme si to strašně užívali.. :D
Potom jsem šla s Adélkou a Týnou ještě naposledy na půdu, nést si odtamtud pití, atd. Tak jsme procházely tou půdou a najednou, kde se vzala, tu se vzala - stála tam skříň s relativně nově vypadajícím "strojem". A protože člověk je od přírody tvor zvědavý, skříň jsme otevřely a protože (jak s oblibou říká ten fyzikář, který mě nemá rád): nikoho a nic nerespektuju, ten "stroj" jsem zapnula. Víte, nečekala jsem, že by se mohlo cokoliv stát...
.. Ale on začal zvonit zvon, který je na školní střeše! :D
Z té půdy jsme vypadly tak rychle jako ještě nikdy :D Dveře od půdy, který jsme za sebou předtím zavřely jsem prostě a jednoduše vykopla (jojo, vždycky jsem si připadala strašně drsně :D ). A protože když se daří, tak se daří, o ty dveře můj milovaný zástupce ředitele opřel starý, vysazený dveře z učebny, který tím, jak jsem prudce otevřela dveře z půdy spadly a.. Ta ráda byla prostě mega obrovská. :D V té chvíli jsem si nemohla pomoc a přestože se na celém patře učilo a byla hodina, začala jsem se staršně smát. Adélka s Týnou na tom ostatně byly podobně.. Asi pět minut jsme se doslova válely po zemi a brečely smíchem.. :D
.. Nemůžu si odpustit poznámku, že tolik schodů jako ve čtvrtek jsem ještě v životě nevyšla!
Potom jsem se konečně šla převléknout do normálního oblečení, půl hodiny jsem ještě byla s Adélkou na školní zahradě, ukecala jsem Vojtu, aby se mnou šel udělat rozhovor a když konečně přišel, přesunuli jsme se na tobogány před sborovnou a čekali na dějepisáře, než si pro nás přišel :D
Do půl 2 jsme dělali ten rozhovor (UFF.. :D Přišla jsem na to, že přestože je náš dějepisář docela vtipnej a milej, je strašně nudnej a uspávající. :D Nemít s sebou toho Vojtu, který mě strašně nenápadně celou dobu pošťuchoval, nejspíš bych usnula :D )
Po rozhovoru jsem zase půl hoďky byla s Adélkou na zahradě a potom jsem šla na promítání. Ten film se jmenoval Tajemství a radím vám dobře - nikdy si to nepouštějte! :D
Protože se na mě Míša vykašlal, šla jsem tam sama, pak za mnou přišli Mates se Standou, kteří ale zděšeně po ani ne 10 minutách utekli.
Musím přiznat, že jsem taky zdrhla ještě před závěrečnýma titulkama. :D Nějak jsem prostě nbyla schopná 90 minut poslouchat, že když budu něčemu strašně moc věřit, ono se to splní. A když se tam dostali k tomu, že díky tomu, že věřili, viděli "ledviny se obnovovat a rakovinu mizet", neudržela jsem se a začala se smát.
.. A chvíli po tom jsem odešla.
Takže musím sehnat někoho, kdo na tom promítání vydržel až do konce, aby místo mě napsal článek do školního časopisu, protože to už asi opravdu nezvládnu :D

V pátek jsme konečně dostali dotazníky, které vyplňujeme kvůli Francii, kam jedeme příští rok. O tom, jací jsme my a jakého rancouze/francouzku bychom chtěli.
Že bych nějak extra rozuměla tomu, co tam píšu se říct nedá.. :D
Pak jsme psali děják, na který jsem se ani nepodívala a protože se Standa jaksi.. nedostavil, moc jsem tam toho nenapsala.. :D To se prostě stává. ;)

Pac a psu ♥

15.5.2013 | V životě se člověk učí nejdřív chodit a mluvit. Později se pak učí sedět a držet hubu. (Pagnol)

15. května 2013 v 18:18 | Terezka

Víte, kdybych řekla, že takhle sedím u stolu, neučím se a zírám "do blba", lhala bych.
Nejen že se neučím, já se dokonce válím na zemi před televizí u notebooku a přemlouvám se, abych neusnula.
Jo, jsem šíleně unavená.

Pro hlupáka každý hloupý! ♥

2. května 2013 v 19:50 | Terezka
Tumblr_ml5vniz5ey1s2646ao1_500_large

Krásnej večer :-)
Nemohla jsem se přinutit se sem přihlásit a napsat něco dřív - prostě se mi strašně, ale vážně strašně, moc nechtělo.. A taky nebyl čas.

V pátek 26. (dubna) :D bylo na škole poslední zvonění.
Ráno jsem šla na poslední chvíli, maturanti mě zlili od hlavy až k patě, počmárali rtěnkou,... no prostě to bylo super :D
Pak mě ještě seřval francouzštinář, že jsem seděla v okně. V přízemí.. Dělal, jako bych seděla ve 3 patře a chystala se vypadnout -_- :D
V té škole jsem byla do půl 12, během toho dopoledne mě zlili ještě mnohem, mnohem, mnohem víc, takže jsem vážně smrděla octem na dálku a určitě jsem vypadala vyloženě "přitažlivě" :D
Pak mě s kamarádkou mamka odvezla domů, kde jsem bleskově vlítla do sprchy, převlíkla se a jela zase zpátky do školy. Cestou jsme zase vzaly tu kamarádku a ve škole jsme se spolužákama byli do 8 večer.
Pak jsme to zabalily a s Vikou a Tomáškem jsem jela domů.
V autobuse mě staršně rozesmál Tomášek, když měl v uších obě sluchátka, ale konektor od nich držel v ruce a soustředěně na mě koukal. Takhle jsme jeli víc než 5 minut. Pak jsem začala brečet smíchy a celej autobus na mě vrhal vražedný pohledy. Ale když já jsem si prostě nemohla pomoc!

V sobotu 27. (zase dubna) jsem byla (zase) ve škole.
Přijela jsem tam pozdě, protože jsem ráno zaspala a víceméně mě vzbudil až Kuba, který mi zoufale volal, že jim spadnul OS už na druhém notebooku a že mě tam prostě nutně potřebují i s notebookem.
Pak mě po 5 odpoledne vyzvednul taťka, odvezl mě domů a byl šíleně překvapenej, že jsem prostě unavená a absolutně nic se mi nechce dělat :D

V neděli 28. (pořád dubna) jsme slavili tatínkovy narozky. Nesnášim rodinný oslavy a tohle fakt bylo náročný.. V pondělí jsme si s Barčou a Zuzkou měly "obhajovat" pololetní práci z fyziky, kterou jsem prostě neměla hotovou - a místo toho, abych jí dodělávala jsem seděla s rodinkou nad chlebíčkama!
Spát jsem šla kolem půl 4 ráno, fyziku jsem měla hotovou jen tak jako napůl... Prostě super! :D

V pondělí 30. (pořád ještě duben :D ) jsem na první 2 hodiny přišla pozdě, protože jsem ve škole tiskla pracovní listy..
..To jsem ještě neříkala - zbláznila se mi tiskárna! :D Nejdřív tiskla jenom papíry o promítání, který jsme tiskli ve škole na naší třídní tiskárně, pak jí došel papír. Tak jsem vzala takový stoh asi 50 papírů, dala je do té tiskárny a hádejte co... - Ona doslova "sežrala" všechny najednou! :D Samozřejmě se tam zasekly a nejdou vyndat.. :D :D
Takže super ;D
O přestávce v to pondělí jsem lítala po škole, na všechny štěkala a snažila se nějak zorganizovat tu fyziku. Pak mi to fyzikář celý zkazil tím, že ztratil klíčky od projektoru. Takže příští pondělí si to zopakujem ;D

V úterý jsme s kamarádkou byly na ránu na chemických praktikách.
Sice jsem si psala poznámky k postupu práce, ale ten postup jsem prostě nebyla schopná pochopit! :D
Potom jsem vytočila chemikářku, když jsem rozpuštěla hydroxid a míchala jsem ho (prý) špinavou (prý) pipetou.. :D (Prostě v tom šuplíku bylo 5 naprosto stejných skleněných tyčinek.. Jak mám sakra poznat, která je ta správná?! :D )...
Chemikářka pořád říkala něco o teploměru, tak jsem to šla míchat teploměrem :D A zase špatně... :D Navíc mi teploměr prostě prasknul, vnitřek se mi vylil do toho už skoro rozpuštěnýho hydroxidu a já jsem to musela rozpouštět znova!
Potom Vika vylila lahev fenoftaleinu na stůl a moje poznámky, čímž mi je prakticky rozpustila :D Celý stůl šíleně smrděl a místo 3 kapek fenoftaleinu do kyseliny nalila asi tak půl litru :D
.. potom ještě nebyla schopná pochopit, jak funguje skleněný kapátko. Ale to já taky ne :D
Chemikářka nás nechala udělat jenom polovinu celých laborek a prohlásila, že si cestou domů nejspíš dá někde panáka.. :D
Večer jsem byla doma - byla zima a fakt se mi nikam nechtělo.. Navíc, když jsem dneska slyšela, jak se všichni kamarádi/ spolužáci ožrali, jsem ráda, že jsem nikam nešla :D

Ve středu jsem se měla učit na chemii. Vykašlala jsem se na to, zkoukla jsem Jak ztratit kluka v 10 dnech, konstatovala jsem, že to vážně je neuvěřitelná blbost, ale na druhou stranu jsem si to strašně užila :D

Dneska jsem cestou do školy málem vyskočila z kůže.
Za 8 minut zvonila, já byla 10 kilometrů od školy a jela jsem za austem, který jelo 30 km/h (řikal tatínek :D )..
Vážně jsem myslela, že sse zblázním, kdybych bývala vystoupila a šla pěšky, asi bych v té škole byla mnoooohem rychleji.
Takhle jsem přijela a za ani ne 5 minut zvonilo, tak jsem se zapovídala s angličtinářkou méně pokročilých, která měla dozor na chodbě a do třídy jsem šla až se zvoněním.
O suplované češtině jsem se učila chemii.
O přestávce jsem seděla se spolužákama na tobogánech před učebnou IVT a učila jsem se, kdybych náhodou byla zkoušená. Asi 3x kolem nás procházel "můj" (kéž by.. ;)) předmaturant, pokaždé se na mě (strašně krásně) usmál a když kolem nás procházel poprvé, pouzdravil :) Nemůžu si pomoc, ale vždycky, když ho potkám, mám strašnou chuť ho obejmout a potom mám celý den strašně skvělou náladu... :D
(A tou skvělou náladou lezu skoro všem šíleně na nervy :D )
O IVT jsem skoro celou hodinu brečela smíchem. Profesorka "neměla svůj den" :D Nejdřív seřvala spolužáka, kterého zkoušela, že mluví moc potichu a že mu nerozumí, pak nebyla schopná pochopit ani to nejjednodušší, co jsme jí říkali a pak nám začla vyprávět o komunistech. Vůbec jí nezajímalo, že není dějepisářka, ani to, že nás má na informatiku :D
O přestávce jsem zase několikrát potkala "svého" předmaturanta.. Nemůžu si pomoc, ale on je strašně úžasnej! :-)
O chemii jsme teda psali. Neučila jsem se a bylo to vidět. Absolutně jsem se nechytala...
O občance jsme koukali na film, kterej byl strašně super! A samozřejmě jsme ho nedokoukali.. :D SNad prý příště..
O dvě hodiny později jsem s Adélkou a Standou šla na promítání, který bylo taky strašně super a odkud jsem přijela v půl 6.. :D Doporučuju film THIS IS ENGLAND! Vážně je strašně super. Celých těch 90 minut jsem tam seděla a prostě jenom zírala, protože to prostě vážně byla bomba!